Je to vůbec možný, že jsem týden nic nenapsala :-O?!

Takže, moji milovaní:

•♡• Jak je na tom Ju: dobře i špatně. To první znamená, že během RT nezvrací, ačkoli před a po vždy. Díky Bohu za to! Dnes dokonce musel kromě půl hodinovýho RT zvládnout i půl hodinovej magnet... To druhý znamená výrazný nechutenství a hubnutí a navrch aktuálně drastickej pokles bílých krvinek (obojí vedlejší účinek RT). S tím nechutenstvím se dá dělat pramálo, to ostatní se bude řešit zítra, a ještě speciálně doma přes víkend formou podávání injekcí, takže: VESELÉ VÁNOCE! Ale jo. Neumíráme. Žijeme. A navíc můžeme jet domů. A to je přece důvod k RADOSTI! Režim máme mít striktně izolovanej (stačí blbá rýmička a může být potíž), což beztak jedeme od začátku, takže oukej.

•♡• Jak jsem na tom já: relativně dobře. I když před pár dny jsem měla docela vysokou horečku. Naštěstí jen nákupní. Nanosila jsem domů z města kdeco, hotová paní Křečková, ale tak zase Vánoce, tak jako, že jo... Takže jsem si prošla "fází" nákupní a po večerech nějaká ta detektivka na YT. Btw, ve městě si strašně užívám ten šrumec a obličeje lidí. Minule jsem si koupila ve stánku výbornej svařák a i když byl překvapivě drahej jako prase, děkovala jsem po cestě Bohu, že ho vůbec můžu držet v ruce, jít touhle ulicí a mít doma živý dítě. No prostě bomba.

•♡• Jak je na tom Ondra: ten je skoro vždycky v pohodě. A zítra si nás odveze domů, takže se už nemůže dočkat.

•♡• Jak je na tom Jo: ten si včera na svoji stranu získal srdce poroty v pražském Microsoftu. Jako jedinej z celý školy a jako jeden z 38 lidí z celý ČR byl přijat na 2 letou prestižní stáž v týhle firmě s vybavením, nad kterým jen žasnul, a přitom jim ve škole předem říkali, ať nesmutněj, že prváky obvykle neberou, no a je ruka v rukávu, takže slzičky dojetí (samozřejmě jen v mých máma očích). Tím spíš, když se to dozvíš v čekárně na RT.

•♡• Podobně černobílej, protipólní stav jsem zažila v den operace Ju, i když ten kontrast byl tehdy víc brutální: celá zničená jsem někdy odpoledne dostala email od naší americký přítelkyně (už starší paní), na jejíž knize jsem letos intenzivně pracovala dva jarní měsíce. Chtěla napsat svůj životní příběh (žila s mužem v Česku) a já jí aktivně povzbuzovala s nabídkou, že jí ho udělám jazykově čtivej. Jiná její známá to ale nejdřív musela přeložit z angličtiny, protože to já bych nezvládla. Byla to každodenní dřina, včetně online konzultací s autorkou i překladatelkou. Když jsem práci dokončila, začala jsem se balit do Těšína. Pak dlouho nic. A v den operace Ju mi Cindy píše:

"Požádala jsem kamaráda z Prahy, který je historik umění a píše pro aukční katalogy galerie KODL, aby se rychle podíval na finální zkušební výtisk (asi 10 minut), zda nejsou nějaké zjevné problémy... Řekl: 'Nemohl jsem jinak a musel ji přečíst na jeden zátah. Byl to zážitek a velmi krásné a upřímné svědectví o vašem životě - děkuji moc za to. Český překladatel a redaktor odvedli skvělou práci...' "

•♡• Chápeš, jsi na ubytovně, celá na padrť, a najednou ti paprsek světla zazáří z USA rovnou do pokoje. Takovej obraz by se hodil třeba na závěr nějakýho filmu. V baráku naproti vyndávaj tvýmu dítěti nádor a přijde ti zpráva plná vděčnosti za tvoji práci. To prostě nevymyslíš. Bylo to, jako když se přes bolest narodí šťastně miminko. I když obojí se odehrává na opačným konci zeměkoule. Cindy nevěděla, co je s Ju, takže její email byl dost euforickej. Každopádně sílu jí odepsat jsem neměla.

No a teď s mým starším synáčkem jsem to vnímala v principu hodně podobně.

Takže, moji milovaní, to jsou takový ty radosti v starostech. Tyhle, a to jsem si stoprocentně jistá, dává sám všemohoucí Bůh!

•♡• Je toho víc, co jsem vám chtěla napsat, ale zase příště.

Užijte si Vánoce a hlavně:

všem VÁM STRAŠNĚ MOC DĚKUJU za Vaši modlitební, slovní, kuchařskou, finanční a duchovní (snad jsem na nic nezapomněla) podporu za poslední měsíce! Moc to pro mě/nás znamená. Díky, že jste mi každý podal to svý pevný lano, kterýho jsem se mohla chytit.

Pán Vám všem žehnej ♡♡♡!!!