Milovaní, dnes jsem tu měla tři, sice lidské, ale z nebe poslané, návštěvy♡.

Tou první je moje další Strážkyně podél cesty, Strážkyně rehabilitační sestřička. Zbylé dvě návštěvy byly opět Strážkyně hospodyně, které nás na víkend obdařily výborným jídlem, saláty a narozeninovými dorty na naši dnešní oslavu♡♡!!

Z celého srdce Vám děkujeme♡♡!!!

Před časem mi Bůh poslal další novou Strážkyni. Kamarádku ze severních Čech, o které sice vím, že je doktorka, že pracuje v Německu, ale roky jsme se neviděly, a tak mi unikla její onkologická specializace. Mohu jí teď kdykoli zavolat, pokud mám obecnější otázky ohledně Ju, anebo mi "přeloží" zdravotnickou mluvu z lékařské zprávy...

Ona mi také poradila, a zároveň poslala jednu úžasnou věc, která totálně eliminovala Ju strach z napichování nejen portu, ale do budoucna už čehokoliv jiného. O to se s vámi rozhodně chci podělit, protože to můžete využít jak pro děti, starce, tak i pro sebe, především, pokud někdo mívá odběry pravidelně. Jedná se o speciální mastičku, která se nanáší asi hodinu před vpichem, zakryje se průhlednou náplastí a znecitliví oblast vpichu. Kamarádka lékařka mi říkala, že v Německu se to používá běžně. Dřív tyto náplasti byly k sehnání i u nás, ale nyní už ne. U nás je ovšem k sehnání mast, která má ale úplně stejný účinek a kterou jsem si běžela do lékárny koupit večer předtím, než jsem obdržela náplasti z Německa. Jmenuje se Emla a stojí kolem 800,-. Jde koupit i na internetu. Udělala jsem to jednoduše tak, že jsem hodinu před odjezdem nanesla vrstvu krému na kůži a Ju byl prostě bez trička a dával pozor, aby si to nesetřel (náplast je totiž od toho, aby přikryla mast a mohli jste se třeba hned obléct, před vpichem se pak náplast sundá). Těsně před odjezdem jsem zbytek nevstřebaného krému jenom setřela a bylo...

To ráno měl místo další zkřivené tváře a nadávek Ju v očích překvapení (těsně před vpichem už málem hysterčil a byl zase celý bledý a roztřesený). "Mami," šeptá mi ještě na lehátku, zatímco sestra nabírá krev. "No?" "Pak ti řeknu, co jsem cítil."

V čekárně: "Tak co jsi tedy cítil?" "Nic!!"

A ještě se vrátím k té dnešní rehabilitaci. S tím souvisí včerejší telefonát neurologa, který mě informoval o výsledcích úterní magnetické rezonance: komory jsou v dobrém stavu, tzn. shunt se přenastavovat nemusí (výborná zpráva, když jsi zrovna v Cieszyně na cestě do místního obchodního centra, aby sis udělala radost novými kousky do šatníku ♡!), ale je prý záhadou, z čeho tedy neustále jednou denně zvrací. A tak, že prý možná ztuhlost krku/páteře. A tak jsem vděčná Bohu, že jsem ještě včera večer mohla napsat Zuzce a ona si udělala čas, aby k nám dnes přijela, prohlédla Ju, vypozorovala několik věcí a ukázala mi, jak mu pomoci. Až čas ukáže, jestli to bude možné touto cestou odbourat.

Každopádně - Bůh je úžasný, jak se o nás stará!

V pondělí jsme měli konečně začít radioterapii, ale doktor volal, že se to přesouvá na úterý kvůli opravě přístroje. 22.12. pak Ju čeká velká magnetická rezonance nejen hlavy, ale i páteře kvůli nálezu, o němž se "vědci domnívají", že může být pouhým hematomem a o němž jsem už psala...

Tak na nás, prosím, dál myslete ve svých modlitbách.

Ať Vám Bůh žehná♡!