Milovaní, já už mám pocit, že to snad nevydržím. Měla jsem připravený článek. O tom, co a jak bylo včera. Ale včerejšek byl tak hnusnej, že nemám chuť to teď zveřejnit.

Každopádně, Juliánkovi vůbec není dobře. Prý, že dnes domů. V žádném případě. Přesně, jak jsem psala, zase se to zvrtlo. Ráno byl znovu na magnetu, kde zjistili naopak zúžení komor. Tak mu seštelovali hlavu na číslo 4 (myslím), tzn. zmenšili mu průtok. A že prý už by to mělo být dobré. Není. Teď večer je mu zle stejně jako poslední den před návratem z Těšína. Popisuje úplně stejné pocity a nevolnosti. Dnes 2x zvracel. Sestra mluvila s neurologem, ale ten teď nemůže přijít, tzn. prý jen ve velmi akutním případě. Ju usnul. Ale spánek byl jeho jediné místo úniku před bolestí hlavy I minulý týden. Bude-li spát, pak to ráno stejně bude na nic. A už teď přesně vím, že při sebemenším pohybu bude zase zvracet...

Já se tu zas z bolestí všech vnitřností klátím jak psychouš dopředu dozadu a už prostě nevím, NEVÍM, co mám dělat... Každý den, celé dny, furt u něho sedím a on celý... prostě celý NEMOCNÝ!

Ondra už je na cestě domů, taky mu nebylo dnes moc dobře...

Prosím, modlete se za nás!!! Já už nemám sílu ani na to. Jen stále opakuji Bože zachraň nás !!!

UŽ KONEČNĚ!!

Ani už nevím, jestli má cenu psát takové výkřiky. Výkřiky do tmy. Vždyť se za nás tolik modlíte!!! A tak to píšu vlastně kvůli sobě...

...Protože už jsem strašně slabá...

Konec v nedohlednu....