Na téhle cestě nic není jen tak. Všechno má svůj význam. Svůj smysl. I když tomu nerozumím hned. Třeba ty ženy. Když hodně tvrdou gumou vygumuji tmavě šedý až černý hlavní děj uprostřed posledního měsíce, tak kolem toho (jen na chvíli) prázdného středu vykukuje několik výrazných (vůdčích) ženských postav. Některá vypadá na první pohled důležitěji než jiná. A kdoví, možná tu nějaká hierarchie i je. Každopádně mi po téhle cestě jdou naproti. Jedna za druhou. 

Strážkyně podél cesty...

Každá s vlastním úkolem. Nějak automaticky, vlastně ani nevím proč, na začátku předpokládám, že operovat hlavu mého dítěte bude chlap. Je k tomu ale povolaná vcelku drobná žena z Bohunic. Strážkyně neurochirurg. Žena, která citlivě popisuje stav mého dítěte, a co s ním bude během té náročné, skoro celodenní, práce dělat. 

A přece jí nechybí mateřský soucit a péče...

Druhý den ráno mi představí jinou Strážkyni. Mladou doktorku, která bude prozměnu střežit životní funkce mého syna. Aby první Strážkyně, soustředící se na jediné místo v hlavě, nezašla za určitou mez a mé dítě nebylo po operaci třeba navždy nechodící. Dvě Strážkyně a jejich dva životně důležité úkoly. 

Po nějaké době mi jde naproti jiná Strážkyně. Strážkyně Armády ČR. Brigádní generálka a taky poradkyně náčelníka Generálního štábu AČR. Aby povzbudila mého syna po operaci, protože by možná chtěl být také jednou vojákem. A tak mu vypráví o armádě.

A přece jí nechybí mateřský soucit a péče...

Nebo Strážkyně prorokyně. Přijíždí zdaleka, ani nevím, odkud přesně. Po večerním semináři jí někdo pozve, aby se šla k nám domů modlit za dítě, ten den unavené, ležící na gauči s bolavou hlavou. "Bude žít," říká. A já jí věřím. "Je to těžká zkouška, ale na konci bude vítězství," říká. A já jí věřím. Protože to není řečeno poprvé. Ústy vyhání nemoc, srdcem vyvyšuje Boha. 

A přece jí nechybí mateřský soucit a péče...

A pak ty štědré Strážkyně hospodyně. Vaří nám, pečou, nosí, píší, pečují, povzbuzují, pomáhají... 

A přece jim nechybí síla

kterou přispívají do Božího díla...

Strážců všech Strážce  

na cestu trnitou 

vysílá pomoc v pravý čas

když bolest odžitou

při vší srážce 

znenadání svleče z nás

A každému z nich 

když řekne "Kyň*

jdoucím cestou vlnitou!"

pak rukou Strážkyň 

pláč ve smích

změní se mocí ukrytou

(A nesmí ti vypadnout 

ani vlas, než zazní k tomu Boží hlas)

*Dej znamení