Milovaní, včerejšek vypadal velice příznivě; s Ju jsem byla zase venku a po návratu se cítil natolik silný, že chtěl dojít pěšky z pokoje na WC, které je na chodbě. Samozřejmě s mou pomocí (má lehčí levou hemiparézu, neudrží se na nohou a ztrácí rovnováhu, jinak je v rámci možností schopen "jít").

Vše bylo dobré, ale jen do pozdního odpoledne. Včera byl totiž první den zcela bez medikace, a tak - těžko říct přesně čím - večer přišla horečka, zvracení a bolest hlavy, takže šupem kapačky a monitoring. Krevní obraz a další ale vypadá dobře, takže mu zítra zase něco vysadí.

A teď to hlavní, na co mnozí čekáte...

A to jsou - VÝSLEDKY z dnešních vyšetření!! Jednalo se o CT a lumbální punkci (což je odběr mozkomíšního moku z páteřního kanálu).

To první vyšetření mělo zjistit, zda se něco (pardon, ale už nevím přesně co) po operaci nerozšiřuje/netlačí do vedlejších komor mozku. Toto vyšetření dopadlo dobře!!

To druhé vyšetření MÁ zjistit přítomnost nádorových buněk v mozkomíšním moku. A tady zdůrazňuji ono "má", protože na konečné výsledky si musíme počkat několik dní. NICMÉNĚ! Byla za mnou Dr. s tím, že z toho, co se dalo vyzjistit z odběru ihned, je v normě, čili DOBRÉ!! A tak se radujeme a Vy se radujte s námi, milovaní, že jsme pro dnešek mohli ZNOVU slyšet kousky dobrých zpráv a nemuseli se znovu kácet na zem!!

Tolik bych si přála, aby se ze dne na den stal zázrak! Aby přišel ten nečekaný radikální obrat, který člověka naplní extatickou euforií a kdesi cosi. Aby si člověk mohl naplno vychutnat a užít ten náhlý přechod z nemoci ke zdraví. A možná, že to teprve přijde! Možná to ale do konce bude salámová metoda. Jako když máte hrozný hlad. A někdo vám hodí celý špalek salámu. Budete u vytržení, celý ho sežerete, bude to euforie! Zaplní se vám břicho, padnete na zem, potečou vám slzy vděčnosti, bude to nádhera! Ale když dostanete každý den jen kousek, budete nedočkavě čekat na další den, možná i s trochou nervozity, postupně s jakýmsi odevzdáním. Ale něco vás to naučí. Možná novou formu trpělivosti.

Milovaní, se svým Bohem jsem zažila obě metody. Ta druhá ale není na první pohled tak "zázračná", to je fakt. Když mi bylo 19 a byla jsem teprve dva roky věřící, onemocněla jsem ulcerózní kolitidou. Jde sice o léčitelné, ale nikoli vyléčitelné, onemocnění tlustého střeva. Držela jsem přísnou dietu, denně jsem brala 6 prášků, k tomu silné analgetikum pro akutní stavy strašných bolestí, které mě hlavně v prvních dvou letech přepadávaly skoro denně kdekoli a vždy jsem musela myslet na to, aby všude byl "při ruce" záchod. Psychicky mě to drtilo, ale duchovně, nevím proč, vůbec. Abych to zkrátila. Trvalo to celé 4 roky. Plno lidí se za mě (hlavně v Liberci) modlilo. Na nemoc jsem si nicméně natolik zvykla, že jsem sotva zpozorovala postupnou úlevu. Co 3 měsíce jsem chodila do gastro-poradny. Když jsem v ní byla naposled, byl tam místo "mého" doktora jiný lékař. Když mi dělal kontrolní kolonoskopii, nevěřil, že je to moje střevo. Dříve plné vnitřních srůstů a ošklivostí, nyní (doktor doslova řekl) "růžové jako prasátko!" A pak: "Co vám to do těch papírů psali od začátku za hrůzy?! Vždyť se podívejte, jak máte krásný střeva!"

No, a to byla moje poslední návštěva, protože mi řekl, abych přišla pouze při potížích. A už je to 17 let... Bůh mě z této nemoci dokonale uzdravil a tak mám velikou naději, že uzdraví i našeho Ju. Jen bych si strašně přála, aby to bylo už včera...

Bůh je věrný!!!

(Zítra nás čeká lékařské konzilium na Masarykově onkologickém ústavu ohledně následující léčby Ju)

Děkujeme Vám z celého srdce za Vaše mocné vytrvalé modlitby!!!