Milovaní, dnes jsem prvně (po 20 dnech! Je to vůbec možné?) mohla vzít Ju na vozíčku ven. Kdybyste viděli, jak si to užíval! Zdejší areál nic moc. Spíš parkoviště než park. Ale, jak jsme vyjížděli z budovy, Ju říká tak klidným hlasem: "Jéé, tak já jedu ven... já jedu konečně ven..." Za chvíli pak: "Jéé, příroda! Jéé, tramvaj! JÉÉ!! STÁNEK S PÁRKEM V ROHLÍKU!!!" všiml si zdálky velkého nápisu u tramvajové zastávky...

A kdybyste viděli, co toho sní... V podstatě baští co půl hodiny až hodinu. Jako příklad za všechny Vám budiž dnešní 2 fotky.