Dneska mě půl dne bolela hlava, takže nadopovaná práškama jsem u Ju spíš klimbala na židli s nohama na jeho posteli. Sestřička, že prý bych s ním večer mohla prvně pod sprchu (doteď jsem ho myla na posteli). Nápad mě sice nadchl (v pohyblivosti zase krůček vpřed), ale ta migréna... Nakonec, když jsem se tam vrátila kolem čtvrté, byl už vykoupaný.

Takže dnes další pokrok!

Zítra bychom s ním mohli konečně i ven před barák, po čemž sám už touží.

Předminule jsem psala o tanci jako něčem spešl. Tenhle tedy byl, ale já tady v tom brněnském bytě jinak tančím docela často. Je to krom psychického uvolnění můj jediný pořádný pohyb vedle záměrného pěšího výstupu a sestupu schodů v baráku, přestože je tu výtah. Ale jsem ve 3. patře, takže dobrý. Ven na procházky moc nechodím. V tom množství lidí, aut, tramvají a hluku, jsem jak roztřesený ratlík, i když i to se postupně zlepšuje tím, jak se snižuje stres (přestože jeho intenzita se střídá).

Občas si představuji krásné a pohodové zážitky tohoto roku a při tom si říkám, jestli měl Ju tehdy už v hlavě ten hnus. Třeba nádhernou květnovou dovolenou v Alpách. Nebo jiné cestování. A různé aktivity. A jestli během toho všeho ta sviňa začala růst a kdy to asi odstartovalo. A jak byl prostě Ju normální a jak se smál a byl v pohodě. A přitom už v létě nejspíš jeho hlava i Bůh věděli svý...

Ale pozor: Někdy na začátku září mi u stolu jen tak mimochodem řekl, že "už asi půl roku" se mu při pohledu očima vzhůru "divně motá hlava" a občas, když ve škole kouká do sešitu, že vidí rozostřeně. A je fakt, že to jsem se začala vyptávat, ale moc jsem nevěděla, co si o tom myslet, když byl jinak se vším "v pohodě". Říkala jsem si, že to kdyžtak časem bude chtít očního. No a pak přišel říjen a bylo...

Milovaní, zde je seznam věcí, které mě vedle důvěry Bohu drží nad vodou:

♡ Vaše modlitby

♡ Vaše (každodenní!) zprávy

♡ Psaní

♡ Hudba

♡ Všudypřítomná (ne)nápadná Boží znamení

♡ Manžel

♡ Víno po náročném dni

♡ Byt, který je mi milostivým útočištěm

♡ Vynikající výživná jídla, která nám s láskou někdo připraví a dodá (dnes opět Bohunka Horská). Snažím se nezapomenout, kleknout si na zem a poděkovat Bohu za ty úžasné dary...

Prostě Vás všechny miluju.

A tím bych ukončila dnešní den...