Milovaní moji! Právě jsem se vrátila od Ju. Když jsem dopoledne s pláčem odcházela po konzultaci s doktorkou, neuměla jsem si představit, jak se tam po obědě vrátím. Jak budu pro mého Ju oporou?! A tak jsem poslala video vzkaz, protože jsem znovu potřebovala pomoc. Od Boha, od Vás. Ležela jsem pak na ubytovně v posteli, obrácená ke zdi a jenom si četla všechny vaše vzkazy, modlitby, všechnu tu lásku každého jednoho z Vás. Znovu a znovu a znovu. A stal se možná první zázrak. Bůh mě naplnil nadpřirozeným pokojem, takže jsem mohla posléze vstát a jít. U Ju jsem byla ve stavu jakoby hluboké jistoty a víry. Ta víra ale nebyla ze mě. Uvěřila jsem díky Vám! Víra je dar, není na tlačítko. To vy všichni mi pomáháte věřit, že to dobře dopadne. Ani se to nedá vysvětlit. Držíte mě i mého muže nad hladinou, sami ponoření do smutku a soucitu. Jsem Vám za to tak vděčná... S Ju jsem se k mému vlastnímu údivu dokázala smát, vtipkovat. Dokonce i z té hnusné koule v hlavě.

Ju má rád boj, střílečky, jednou chce být policistou, podruhé zase vojákem. Takže mu už několik dní říkáme, že tohle celé je bitva, kterou jen tak nějaké dítko nemá šanci zažít a prostě velká příležitost stát se opravdovým bojovníkem! Ju se vždy hrdě usměje.

Dnes mu holili hlavičku.

"Ju, přesně takhle se stříhají a holí si hlavu vojáci, když se chystají do boje." A Ju se znovu hrdě usmál.

Včera jsme trochu trénovali anglické fráze ze školy "I am good at..." a "I am not good at..." A Ju z ničeho nic řekl "I am not good at dying" a šibalsky se usmál...

Píchlo mě u srdce.

Ale přesně tak, Ju! You are not good at dying, protože ty budeš žít a určitě budeš v pořádku můj chlapečku!!! Tolik lidí tomu věří!!

A proto já taky...

A proto já taky...

A proto já taky...

Zítra v 8... Bojujte s námi!!!

Děkuju Vám!