Včera byly první třídní schůzky. A než přejdu ke školním perlám, je třeba říct, že mít za třídní učitelku důchodkyni, má nesporný výhody. Tak začlo se tim, že brzo budou Vánoce, a co nevidět je tu jarní výlet. To první, že se celkově pojme tradičně, ale losovat se, co se dárečků týká, nebude. Prostě dá dárek kámoš kámošovi a šmitec, ať kolem toho není povyk, že "Já mu dal fáro a on mě obyčejnou gumu!!" Takhle se kámoši přátelsky předem domluví a radost z obdarování bude na světě. Ale co je důležitý: výzdoba oken.

"Tak prosím pošlete po dětech spoustu barevnejch papírů, ju?!"

"Ju," píšu si. No a teďka ten skoroužzadveřma květnovej vejlet. "Co třeba jízdárna v Hnojníku? Tam vaše děcka už byly?" "Jóó...," ozývá se třídou. Já se neozývám, páč pro nás je všechno nový. 

"Á, kurňa! Mám tam známou, tak bych to bejvala mohla výhodně vyjednat. No nic. Tak asi mini zoo Vendryně. Tam sice měli polomrtvýho velblouda," (učitelka svěsí hlavu a vystrčí jazyk) "ale už by měl bejt v cajku. Navíc si tam děti můžou vlízt ke králíčkům a pomazlit se." No, nekup to. A teď ty okrajovky:

"Domácí úkoly nedávám. Fakt ne. Jenom, když někdo vopravdu něco neumí, odnese to domů, tam se do hloubky zamyslí, vyplní a přinese zpátky. Tečka. Rodič aspoň vidí, co prckovi nefachčí." V duchu zvedám palec nahoru. 

"Prosimvás, co se týká klučičího pošťuchování." Zbystřim. "To, že Vojta chytne Marka pod krkem, a ten mu za to strašně zapíská do ucha, to fakt neřešim. Svýho osobního času si vážim, takže se nemínim vypisovat s blbostma. Když půjde o život, dám vám vědět." Fajn, to beru. 

"Jinak z vaší strany: můžete mi zavolat v podstatě kdykoli chcete. Jen na SMS vám, jak už jste si všimli, odepíšu třeba až večer, páč jako důchodce mám samozřejmě spoustu práce a semtam si taky potřebuju zdřímnout." No to je úplně jasný!

"Jó a už možná víte, že jsem všem dala nějakou přezdívku. Snad vám to nevadí. Tak třeba ten váš," koukne na paní v první lavici. "Je Čertík." Mamince ztuhne úsměv. "A váš zase Statný muž," koukne na její spolusedící. "Jsou prostě holt aktivní, takže budou vpředu, když odcházíme na oběd a NIKDO je nesmí předběhnout. To je jejich důležitej úkol." "Jó a ještě váš Sekuriťák je s nima," koukne na mě. Usměju se, kejvnu hlavou a hodim pohled na mámu Čertíka. Ulevilo se jí, že jsou aspoň tři. Vlastně i mně. "No ale máme tu i Profesora, Předsedu, Nástěnkáře... Prostě každýmu jsem dala nějakou službu, aby to tu všecko klapalo."

Hmm, to je hezký. Takový pedagogický. Smysluplný. A to je všechno?

"A to je asi tak všechno." 

"Ještě - ptala jsem se dětí, jestli se chystají na gympl, protože tu jsou skoro samí jedničkáři, ale nikdo nic neříkal. Ale JÁ vám něco řeknu: Lepší bejt jedničkářem na základce a mít poklidný dětství, než bejt čtyřkařem na gymplu a zbytečně se stresovat."

Můj člověk! Páč přesně takovej postoj jsme zaujali ke staršímu Jo. A věřim, že to bylo správný rozhodnutí.

"Co bych vám tak ještě řekla? Už asi nic. Bylo mi tu s váma dobře. Vidím, že jste skvělí stejně jako vaše děti, a budu se těšit na další třídní schůzky!"

No jestli budou v podobným duchu, tak já taky!

"Jen se modlit, aby nám zas nezavřeli školy," rychle učitelka doplní a spíná ruce. "Třeba kvůli tomu topení. Ale co jako řešej?! Za nás se šlo do školy, i když mrzlo. Seděli jsme ve třídě v bundě, kozačkách a čepici, a učili se. A přežili jsme. Zase ty děcka nemůžeme tak rozcapovat, což?"

Tak určitě. Já bych s tim problém neměla. Aspoň se děcka otužej, což?

Určitě to taky všechno přežijem. Musíme.

Tak čaaaau a ať to všechno taky přežijete!