Asi ste si všimli, že jsem už dlouhou dobu nevymyslela ňákej inteligentní text. Takovej ten, tak říkajíc, smysluplnej. Nějaký intelektuální okýnko, skrz který by se dalo juknout do sušičky (teda do dušičky, tu sušičku mi tam chytrej mobil nacpal sám). Nějaký kloudný zamyšlení zkrátka.

Tak snad asi chápete, že měsíc po přestěhování nesedim od rána do večera na gauči a nejim čipsy. A proto, jak jsem tuhle seděla na gauči a jedla ty čipsy, tak říkám: Víš co mozku, pojďme světu ukázat, že ještě umíš jít do sebe a pořád máš co dát. Navíc, tohle bude zaručeně zajímat každýho:

PŮVOD SLOVA HRNEK/HRNEC

Že HRNEK není nic jinýho než malej HRNEC, asi nemusim sáhodlouze vysvětlovat. Proč ale název "hrnec"? Chytrým hlavičkám hnedka naskočí sloveso hrnouti (se) za něčim. Tj. něco někam hrnout. No, a to je pohyb. To je veledůležitej základ týhle etymologie, páč i v tom hrnci se tim pádem musel nějakej pohyb odpradávna dít. A to pohyb HRNOUCÍ! Jenže, když se řekne hrnout, tak si představíš něco hrubýho (uhlí, dřevo, šutry). Ale copak tohle se dá jíst? Ne. Čili háček je v tom, že onehdá, jak bylo lidstvo chudý, ale(!) už aspoň mělo ty hrnce, tak se nedělaly nějaký zdlouhavý omáčky a vývary, to bylo jen pro bohatý. Prostě se do hrnce NAHRNULO, kde co bylo k jídlu (a čim větší, hutnější kusy, tím líp), aby se to chudý lidstvo pořádně najedlo. Takže, při míchání obsahu takovýho hrnce šlo vopravdu o HRNUTÍ větších kusů (ne každej měl tenkrát nůž na krájení) jídla sem a tam, aby se to pěkně provařilo, změklo, spojily se chutě, no a ve finále se to všechno NAHRNULO do břicha.

Takže takhle vzniknul HRNEC. Na to si vzpomeň pokaždý, jakmile ho postavíš na sporák, nebo vždycky, když si do jeho zmenšeniny dáš kafindo, abys pochopil, že spousta názvů dnešních věcí vznikla v drsných poměrech a poděkuj Bohu, že máš (doslova!), co žrát. Páč jestli si můžeš dovolit omáčku a vývar, máš se jako prase v žitě.

Tak čaaaau a uvařte si něco dobrýho. Dokud to ještě jde.