Vidíš, a zrovna jaro je ideální na vyklízení starých nepotřebných věcí. My se sice stěhujeme začátkem prázdnin, ale plno krabic už leží v garáži v Českým Těšíně. No protože já pilná včelička, že jo. Takže teď už jen takový postupný dodělávky. Jen ti furt nevim s tim novym nábytkem... všechno se zdražuje... Trochu se mi začínaj měnit priority. No komu asi ne, co? A k tomu všemu jde starší na střední. To máš ňáký výdaje navíc. Hravě se sice dostal na obě, ale nakonec půjde jen na jednu. No ještě že tak, páč to bysme se nedoplatili...

A minule jsme s mužským měli úplnou gradující slovní doplňovačku, jak jsme si navzájem jeden po druhým notovali, že tenhle konferenčák zas tak špatnej přece není, a že tyhle skříně a obě křesla ještě udělaj pěknou službu. Heleď, tak prodat, rozdat, změnit, rozbít, vyhodit, můžu ty věci kdykoli, no ne?!

(Ale když já chtěla hrozně moc nových krásných věcí! A všechno najednou!!! ... No tak se prostě zase uskromníš no!! Jako už milionkrát v životě ostatně ... A vůbec - přestaň fňukat!)

Každopádně vim, že chci co nejmíň nábytku. Málo nábytku = málo utírání prachu + málo dalších věcí na příští stěhování + minimum citovýho vztahu k materiálu a max prostoru. Místo toho asi investuju do takový tý kulatý věci, co ti jezdí po zemi, zatímco ty si dáš nohy na stůl, vypiješ si kafe, zajdeš na nákup, nalakuješ nehty, nebo jedeš na vejlet. A po návratu - nikde ani smítko prachu. Prostě musim to vymyslet co nejšikovnějc a nejúspornějc. A hlavně! chci UZAVŘENÝ knihovny. Můj sen je vitrína. Záleží na tom, kolik bude která stát a jak bude vypadat. Šatní skříně jsme ani neplánovali. Místo toho bude skládací (šroubovací) systém, kterej při dalším stěhování naskládáš do krabic a šmitec. Horní část. Ta dolní, tam budou starší, ale zachovalý ikeácký komody, co doteď byly v obýváku a pokojíčku. Celý se to jen něčim zatáhne a pohoda džes. Očekávám od toho, že jediným tahem budu mít před sebou všecko jako na dlani. A aby to dávalo smysl, tak musím investovat do co nejvíc supr čupr novejch hadrů, bot a já nevim čeho všeho, aby - až roztáhnu tu oponu - se na mě usmál širokej výběr konzumního materialismu a já si mohla ke každýmu odstínu jednoho kusu vybrat ten správnej dokonalej odstín jinýho kusu... A - podtrženo sečteno - tim bych si vykompenzovala to minimum nábytku...

No zkrátka, není nad úspornej život!

Tak čaaaau, krásný jaro a hodně svobody :-*!