Je to vtipný. Vezeš si domů z porodnice bílou roztomilou hmotu nedávno dovylíhnutou v inkubáči, co váží jen něco málo přes dvě kilča a v tu chvíli zatím vůbec netušíš, co všechno se z ní vyvine a čim tě překvapí. Třeba pravidelnou večerní otázkou Co se ti dneska nejvíc líbilo? o deset let pozdějc. Ale je to čéče zajímavá otázka. A každá odpověď na ni většinou začíná slovy Tyjo..., než ti dojde, co se ti dneska vlastně líbilo. Ale pak následuje druhá otázka Co se ti dneska nejvíc hnusilo? Tak na tu obvykle odpovídám, že né vyloženě hnusilo, ale nelíbilo/nebavilo mě třeba... (cokoli nepěknýho).

Jako i to je dobrá otázka. Může tě přinutit zamyslet se sám nad sebou. Nejen nad okolnostma (lidma). Protože, když se ti něco nelíbilo, nebo dokonce hnusilo, pak jsi na to i nějak reagoval, že jo. A já obvykle nepřiměřeně (i když, co to vlastně je, ta nepřiměřenost?).

A náhodou, tyhle úplně jednoduchý dvě otázky dokážou občas nastartovat zajímavý myšlenkový pochody a krátký, ale užitečný rodinný sdílení těsně před spaním. A hlavně si tak nějak víc uvědomíš uplynulej den, kterej ti kolikrát proteče mezi prstama, ale takhle z něj aspoň na moment zachytíš pár vzácnejch kapek do malý rekapitulační mističky, kterou vyrobilo tvý dítě a za kterou seš rád/a.

Tak čaaaau a mějte hezký vzpomínky!

(My je v neděli jedem sbírat do Alp! Já už se tak strašně těšííííím!)

PS: A mimochodem: CO SE VÁM DNESKA NEJVÍC LÍBILO?