To už musí bejt, aby byl pro mě někdo vzorem. Tak samozřejmě jako malou mě fascinovaly bárbíny, to je bez diskuze. Kromě vzhledu jsem jim záviděla i hadry a boty, páč o těch se mně - z chudý rodiny - mohlo jen zdát. Když říkám z chudý, tak by se dalo předpokládat, že mojí touhou bude opak, to jest bohatství. A že mým vzorem bude za A) dříč, kterej se tak vymaká, že skrz svý úspěchy dosáhne bohatství, nebo za B) šmelinář, co se chce vyčůraným způsobem dostat snadno a za chvíli ke svýmu vysněnýmu cíli. No ani jedno ani druhý. 

Ze mě se naopak stal velkej, i když trochu stresovej, šetřivec. Jeden extrém: Když mi bylo nějakých náct, tak jsme tejden jedli k snídani, obědu a večeři jen chleba (omezenej počet krajíců) s máslem a k tomu pili kafe. Proč, to neřeš. To v tuhle chvíli není důležitý.

Ale k těm vzorům. Kdo je teda pro mě vzor, abych byla úplně konkrétní. Ve zkratce: jsou to lidi, který se nějakým způsobem obětujou pro druhý. S pokorou a milosrdenstvím. V tom zároveň vidim obrovskou statečnost. Obětavých lidí je sice celá spousta, ale pro mě může bejt vzorem jen ten, koho osobně znám, s kým se setkám, na koho narazim. Ale to samo o sobě ještě nemusí nic znamenat. Obvykle si totiž uvědomim, že je mi někdo vzorem až po delší době. A to tak, že se k němu v myšlenkách v určitých situacích vracim a myslim na to, jak by jednal v tuhle chvíli on. 

Těch lidí je jen pár. První byl pastor, kterej mě provázel v prvních letech mojí víry. Takovej duchovní otec to byl.

Druhej je bejvalej pastor, teď spíš takovej prorok, kterej, ač slouží v různých zemích, bydlí v malým bytečku v paneláku, kde jsme u něj byli jednou na návštěvě. Tím neříkám, že je špatný mít dům, ale líbí se mi ten kontrast. A taky je s nim sranda a je úplně normální, i když úplně normální není. 

Třetí je současnej pastor, kterýho jsem poznala na Zakarpatí a slouží už desítky let takovýmu typu lidí, před kterýma by si mnohý odplivli. Navíc za SSSR zažil věznění na Sibiři, o kterým nám jeden večer vyprávěl. A každý ráno, než jsme vstali, vyčistil nám všem boty od hlíny. Vlastně jsou to zatim samý chlapi. Zatim! (A pak, že je těch mužskejch vzorů málo).

Na všech těch lidech bylo nebo je patrný veliký nasazení pro věc, ale ne s velkolepostí, jako právě s pokorou, láskou, trpělivostí a vytrvalostí. Totiž s vlastnostma, ve kterých, alespoň co já vim, mám obrovský nedostatky. Proto mě takový lidi fascinujou a jsem strašně ráda, že existujou, a ještě radši, když vidím, jak si je Bůh používá, aby skrze tyhle vlastnosti ukázal těm, kterým sloužej, jakej Bůh doopravdy je. 

A kdo je (byl) vzorem pro vás?

Tak čaaaau! Přeju vám skvělý vzory ve vašich životech a taky ať jste sami dobrým vzorem pro ostatní! V první řadě pro svý děti, pokud nějaký máte.