To už musí bejt, aby byl pro mě někdo vzorem. Tak samozřejmě jako malou mě fascinovaly bárbíny, to je bez diskuze. Kromě vzhledu jsem jim záviděla i hadry a boty, páč o těch se mně - z chudý rodiny - mohlo jen zdát. Když říkám z chudý, tak by se dalo předpokládat, že mojí touhou bude opak, to jest bohatství. A že mým vzorem bude za A) dříč, kterej se tak vymaká, že skrz svý úspěchy dosáhne bohatství, nebo za B) šmelinář, co se chce vyčůraným způsobem dostat snadno a za chvíli ke svýmu vysněnýmu cíli. No ani jedno ani druhý. 

Ze mě se naopak stal velkej, i když trochu stresovej, šetřivec. Jeden extrém: Když mi bylo nějakých náct, tak jsme tejden jedli k snídani, obědu a večeři jen chleba (omezenej počet krajíců) s máslem a k tomu pili kafe. Proč, to neřeš. To v tuhle chvíli není důležitý.

Ale k těm vzorům. Kdo je teda pro mě vzor, abych byla úplně konkrétní. Ve zkratce: jsou to lidi, který se nějakým způsobem obětujou pro druhý. S pokorou a milosrdenstvím. V tom zároveň vidim obrovskou statečnost. Obětavých lidí je sice celá spousta, ale pro mě může bejt vzorem jen ten, koho osobně znám, s kým se setkám, na koho narazim. Ale to samo o sobě ještě nemusí nic znamenat. Obvykle si totiž uvědomim, že je mi někdo vzorem až po delší době. A to tak, že se k němu v myšlenkách v určitých situacích vracim a myslim na to, jak by jednal v tuhle chvíli on. 

Těch lidí je jen pár. První byl kazatel, kterej mě provázel v prvních letech mojí víry. Takovej duchovní otec to byl.

Druhej je bejvalej pastor, kterej, ač slouží v různých zemích, bydlí v malým bytečku v paneláku, kde jsme u něj byli jednou na návštěvě. Tím neříkám, že je špatný mít dům, ale líbí se mi ten kontrast. A taky je s nim sranda a je úplně normální, i když úplně normální není. 

Třetí je současnej pastor, kterýho jsem poznala na Zakarpatí a slouží už desítky let takovýmu typu lidí, před kterýma by si mnohý odplivli. Navíc za SSSR zažil věznění na Sibiři, o kterým nám jeden večer vyprávěl. A každý ráno, než jsme vstali, vyčistil nám všem boty od hlíny. Vlastně jsou to zatim samý chlapi. Zatim! (A pak, že je těch mužskejch vzorů málo :-P).

Na všech těch lidech bylo nebo je patrný veliký nasazení pro věc, ale ne s velkolepostí, jako právě s pokorou, láskou, trpělivostí a vytrvalostí. Totiž s vlastnostma, ve kterých, alespoň co já vim, mám obrovský nedostatky. Proto mě takový lidi fascinujou a jsem strašně ráda, že existujou, a ještě radši, když vidím, jak si je Bůh používá, aby skrze tyhle vlastnosti ukázal těm, kterým sloužej, jakej Bůh doopravdy je. 

A kdo je (byl) vzorem pro vás?

Tak čaaaau! Přeju vám skvělý vzory ve vašich životech a taky ať jste sami dobrým vzorem pro ostatní! V první řadě pro svý děti, pokud nějaký máte.