Tak už odjeli. Už jsou pryč. Od včerejška. A dneska ho to čeká. Vlastně už to začlo! 

"Naše" první přijímačky. 

A zejtra druhý. 

Nakonec z toho maj i celkem slušnou pánskou jízdu heleďse: ubytko na skromným zámku s pestrou výživou (vono jako jiný jsem kolem dokolečka ani nesehnala, tak to tak asi mělo bejt), ve vzdálenosti 5 minut autem od jedný SŠ, dalších pár minut autem od druhý SŠ, k tomu všemu pěkný počasí (to taky tak nějak samo od sebe)...

A tady na jihu je taky pohoda: 

Ju: "Jé, konečně pár dní bez Jonáše!" užívá si pokojík celej pro sebe. ;-)

Já: "Je, konečně pár dní bez mužskýho!" užívám si byt celej pro sebe. :-D

Jako neplánujem tu rozjíždět pařby, to vůbec. Užíváme si ten klídek. Jeho prej nikdo neotravuje a po mně zase nikdo nic nechce. A chlapi na Slezsku to maj vlastně podobně, takže všichni jsme strašně spokojený. 

Takže první přijímačky ty kráso!

"Prosimtě, hlavně si nezapomeň to a tamto! Ponožky, pravítka, slipy, tužky, pyžamo, bačkory..."

"Mami, jako já vím nejlíp, co všechno potřebuju, já se o to postarám jo? Dík, nemusíš se STARAT!"

No jo. Přitom paradoxně na tohle jsem se těšila, když byli oba ještě hooodně malí. Že přijde doba, kdy mě budou potřebovat čim dál míň a nebudu kolem nich muset skákat a lítat a běhat a tak. Ale mateřskej pud nezapřeš. 

"No jo, mámy jsou starostlivý až moc," říkal tuhle mladší Ju. 

Njn, holenku, máš recht. Na druhou stranu bez toho by svět skončil hned s první generací. Takže - vocaď pocaď!

Tak čaaaau a ať to vašim dcerám, synům, vnučkám, vnukům, neteřím a synovcům dneska dobře dopadne!